Odpočinek nemusí být dlouhý.
Zdřímnout si krátce odpoledne nebo si dokonce dopřát delší siestu je bezpochyby příjemné a pro některé kultury samozřejmé. Odpolední „šlofík“ však není jen příjemný zvyk, má i své biologické opodstatnění.
Proč a jak dlouho bychom si tedy měli během dne zdřímnout?
Jak spí lidé v pralese
Potřebě odpoledního odpočinku se ve své knihy Proč spíme věnuje i anglický profesor neurověd a psychologie Matt Walker. Vědec v knize vysvětluje, že bifázický spánek, tedy takový, který je rozdělen na delší noční spánek a krátký odpolední odpočinek, je hluboko biologicky zakořeněn v lidech všech kultur.
Argumentuje nejen přirozeným poklesem energie, kterou cítí většina lidí krátce odpoledne, ale zejména antropologickými výzkumy.
Kmeny lovců a sběračů, jako jsou Gábriš ze severu Keni nebo Sanové z pouště Kalahari, jejichž způsob života se za poslední tisíce let příliš nezměnil, spí dvoufázově.
„Obě skupiny si v průběhu noci dopřávají podobně dlouhou dobu spánku (sedm až osm hodin na lůžku a sedm hodin čistého spánku), po kterém odpoledne následuje třicet až šesťdesiatminútové zdřímnutí,“ píše Walker.
Vědec se odvolává i na historické záznamy z Evropy před průmyslovou revolucí a poukazuje na to, že podobný model spánku byl v minulosti běžný iv našich zeměpisných šířkách.
